Britské kočky

Kořeny britské krátkosrsté kočky musíme hledat ve Velké Británii kolem roku 1900. V té době začali dobře postavení Angličané s předváděním a vystavováním exotických plemen koček, která téměř bez výjimky pocházela z asijských zemí. Velice oblíbené byly pro svůj nápadný zevnějšek především siamské kočky, (turecké) angory a předchůdci perských dlouhosrstých koček. Mnoho milovníků koček té doby mě­lo nejen exotické kočky (v této souvislosti se rozumí
kočky exotického původu a vzhledu, nikoli plemeno exotická krátkosrstá.), ale také zcela běžné domácí kočky  ty nespadaly co do krásy a barvy do žádného importovaného plemene, ale nebyly ani žádným „zajímavým" plemenem. Společnost je brala jako naprosto obyčejné kočky. Typ těchto domácích koček se poněkud lišil,protože nikdy nebyly úmyslně plemeněny. U řady milov­níků vzniklo přání zapojit i domácí kočky z anglické pevniny do chovu ušlechtilých koček, aby mohly na výstavách posloužit jako protějšek mnohem jemněji stavěných exotických krátkosrstých plemen. Ideálním jedincem, o něhož se chovatelé snaži­li, byla kočka se stavbou mohutně stavěné angory (předchůdce perské dlouhosrsté kočky), ale s krátkou srstí. Aby dostali požadovaný typ, selektovali své domácí kočky kompaktní a podsadité stavby a zkřížili je s perskými kočkami. Zpočátku bylo toto plemeno, pokřtěné mezitím na britskou krátkosrstou kočku, chováno především v modré barvě srsti, vzhledem k tomu, že tato barva byla v té době považována za obzvláště „šik". Nebyli to ostatně jen Angličané, kdo se zabýval chovem a vystavováním koček. I na evropské pevnině začal zájem o plemena koček vzrůstat a také tam chovatelé pracovali stejným způsobem, aby ze svých obyčejných domácích koček vyšlechtili
 luxusní a výstavní plemena. Kočky z evropského kontinentu byly stejného druhu jako kočky, které se chovaly ve Velké Británii, ale nenazývaly se britské, ale evropské krátkosrsté kočky. Protože se obě plemena sobě hodně podobala a jak s britskou, tak s evropskou krátkosrstou kočkou byla pravidelně křížena angora, začalo se rychle mluvit o vzájemném působení mezi Velkou Británií a evropskou pevninou. Přibližně ve stejném období se ve Skandinávii zabývali selektivním chovem krátkosrstých domácích koček; ty byly vystavovány pod názvem evropská krátkosrstá kočka, ale skandinávské kočky byly zcela jiného typu, protože ve Skandinávii, na rozdíl od ostatních zemí, se dbalo na čistotu koček a křížení s angorami (a později perskými dlouhosrstými kočkami) nebylo povoleno.

To ovšem způsobilo zmatek. Pro evropskou krátkosrstou kočku byl totiž sestaven pouze jeden plemenný standard, zatímco evropské krátkosrsté kočky, které byly chovány mimo jiné
v Německu a Nizozemí, se skandinávským kočkám podobaly v málo případech  spíše se podobaly britské krátkosrsté kočce.Nicméně Skandinávci pravidelně importovali britské krátkosrsté kočky z Velké Británie a brali je na výstavy v zemi. Tato dvě různá
plemena byla tedy uznána pod jedním stejným plemenným standardem. Zcela logické to však nebylo, a proto skandinávští chovatelé evropské krátkosrsté kočky podali u FIFe (nejdůležitější evropská organizace v oblasti plemen koček) žádost na rozštěpení obou typů. FIFe žádosti vyhověla: od 1.ledna 1982 nesou jména evropská krátkosrstá kočka už jen skandinávské
 kočky méně podsaditého typu. Kočky na evropské pevnině dostaly od té doby jméno a plemenný standard jako britské krátkosrsté, což bylo logické vzhledem k jejich původu, chovatelskému cíli a zevnějšku. Zatímco (skandinávská) evropská
 krátkosrstá kočka vždy zůstala domácí kočkou, kterou vždy byla, vyvinula se britská krátkosrstá kočka zakrátko v populární plemeno s vlastním zevnějškem. Až do­dnes se stále ještě občas používají perské dlouhosrsté kočky, aby se předešlo tomu,
 že britská krátkosrstá kočka ztratí na typu. Nejen proto měla perská dlouhosrstá kočka vždy důležitý vliv na britskou krátkosrstou kočku. Toto plemeno vděčí perské dlouhosrsté kočce i za nové barvy, které v průběhu doby vznikly.
 Jestliže byly dříve známy prakticky jen modré a jinak plno barevně zbarvené kočky nebo kočky s kresbou, chová se v současnosti britská krátkosrstá kočka v mnoha různých barvách a vypadá to, vzhledem k nedávnému předvedení britské krátkosrsté kočky
s odznaky, čokoládové, lilové, činčily, stříbřitě stínované a zlaté, že tento vývoj ještě zdaleka není u konce.Kočky tohoto plemene jsou známy svou vyrovnanou a příjemnou povahou. Většina britských krátkosrstých koček je nanejvýš snášenlivá a přátelská a má velkou
schopnost se přizpůsobit. Koťata jsou až do věku přibližně jednoho až dvou let tak hravá jako všechny ostatní kočky, ale potom se většina z nich stává méně aktivní a nedává svou přítomnost ve vašem domě tak důrazně najevo  není v jejich povaze
 hlasitě se dožadovat pozornosti. Britské krátkosrsté kočky se dokážou dosti dobře samy zabavit. Někdy celé hodiny prospí, ale rády se také mazlí a nechávají hladit a jistě ocení hodně kontaktu se členy domácnosti. I přes svůj jemný charakter se jim ne vždy
všechno líbí; uchovávají si svůj vlastní charakter, a pokud s něčím nesouhlasí, určitě to dají najevo. Kočky tohoto plemene obvykle dobře vycházejí se svými vrstevnicemi, snesou se dobře i se psy. Protože jsou dobromyslné a stabilní, vychází většina z nich dobře i s dětmi.
 Předpokladem pro to je, aby byly dobře socializovány, což znamená, že si kotě musíte pořídit pouze tam, kde vyrůstalo v kruhu rodinném,
ale to platí v podstatě pro všechny kočky.